Shlédni, Otče, na naše řady...

Úvaha

448Když svatý František Xaverský se plavil
kdys po moři a ztroskotání zažil,
bylo mu v tísni, nebezpečí dlít,
před smrtí jen Bůh jej moh zachránit.
449A tehdy v tak kritickém postavení
hluboce cítil v mysli vytržení
se spojen s bratry v řádu se všemi,
jak v nebi, tak též i zde na zemi.
450Na jejich snahu myslel, čisté bytí,
na zásluhy a bohumilé žití
a pro ně prosil Boha s vroucností,
ať vytrhne jej z mořské propasti.
451Tak nadzemská úvaha jeho byla
a vřelá láska bratrská v něm žila,
že srdce bylo s bratry spojené,
k nimž vázalo ho pouto rodinné.
452Pro jejich před Bohem vždy ctnostné žití,
jímž snažili se jemu zalíbiti,
věří, že Bůh ho zvláště ochrání,
že jeho nástrojem být dále smí.
453Když ďábla lest mne, vlastní slabost svírá
a bolest hořká z vlastních vin se vtírá,
vždy odvolat se mohu s vděčností
na veliký kapitál milostí,
454na všechna čistá srdce ušlechtilá,
jež denně znovu Pána vyvolila,
je oblíbil si, z nich se raduje
a pro ně o mé blaho pečuje.

Modlitba

455A proto obětuji v každou chvíli
jich život lásky, oběti a síly.
V dobrotě, Otče, hled k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
456Když pokušení již mne překonává
a ďábel, svět se neodbytným stává:
V dobrotě, Otče, hleď k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
457Když nikde životem si nejsem jistý
a všude duní bomby, kulky sviští:
V dobrotě, Otče, hleď k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
458Když snášet musím pronásledování,
v poušť každý světa kraj se pro mne změní:
V dobrotě, Otče, hleď k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
459Když visí život můj na tenké nitce
a nepřítel na každé číhá stezce:
V dobrotě, Otče, hleď k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
460Když lidé životní mé dílo maří,
jej v zlobě své se lstivě zničit snaží:
V dobrotě, Otče, hleď k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
461Když jsem nařčen z bludů na své pouti
a opora se každá rychle hroutí:
V dobrotě, Otče, hleď k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
462Když ode mne chce někdo odtrhávat
ty duše, které mohu vychovávat:
V dobrotě, Otče, hleď k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
463Když příliš velký úkol na mne čeká,
v pokleslé důvěře se srdce leká:
V dobrotě, Otče, hleď k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
464Když nemohu svým blízkým moudře radit,
je chránit před tím, co jim může škodit:
V dobrotě, Otče, hleď k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
465Když se satan lstivě na mne řítí,
by v zlosti Boha vyškrt z mého žití:
V dobrotě, Otče, hleď k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
466Bůh zdánlivé když vítězství mu nechá
a celé okolí mne zničit spěchá:
V dobrotě, Otče, hleď k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
467Když před Bohem má duše v bídě hyne
a rozevřená propast vstříc mi kyne:
V dobrotě, Otče, hleď k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
468Když smrt mne vyzve k poslednímu boji,
svědomí v trpkém nářku před ní stojí:
V dobrotě, Otče, hleď k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
469Až duše bude stát u soudu tvého,
chvět obavou se před přísností jeho:
V dobrotě, Otče, hleď k mé rodině,
pro ni se projev podivuhodně!
470S rodinou svojí jsem tak vnitřně spojen,
že cítíme se jako ve dvou jeden.
Žiji a čerpám z její svatosti,
i život svůj dám za ni s radostí.
471Tak s rodinou jsem spojen vroucně, věrně,
že v nitru stále promlouvá hlas ke mně:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
472Když bouře života zle dorážejí
a vášně divoce mne spoutat chtějí:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
473Když vyprahlé a znavené mé srdce
svět rozkošemi začne lákat sladce:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
474Když sahat ke hvězdám mne omrzelo,
vzlet, nadšení mne všechno opustilo:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
475Když v koutě stojím, všemi opomíjen
a požadavky plnit nejsem schopen:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
476Když na mně leží práce těžké břímě
a všechno k chvatu, štvaní pohání mě:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
477Když nervy divné, zlé mi kousky tropí
a horlivost se v neúspěších topí:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
478Když všechny velké plány mé se kříží,
s výhružkou na mne, s hněvem všichni míří:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
479Když věrnost v malém mne už omrzela
a duše bolestně by plakat chtěla:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
480Když Boží duch mne nutká v hvězdné výše,
já toužím však jen ležet v koutku tiše:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
481Když stojím v těžkých zkouškách poslušnosti
a nebe mlčí v temnu, bez radosti:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
482Když chudoba tak těžkou připadá mi,
zpěv sirén sladce smysly moje mámí:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
483Když samota mně drsnou, tvrdou zdá se,
manželství druhých jeví se mi v kráse:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
484Když životní styl tísní, unavuje,
pud vlastní dítě mít mne ohrožuje:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
485Když samou prací unaven jsem k smrti,
otázky nové síly moje drtí:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.
486Když před závažným stojím rozhodnutím,
oběti cestou jít se pouze nutím:
Tvé bytí, život na ně též vliv má,
jim určí osud a víc štěstí dá.

Úvaha

487V Ježíši Kristu my jsme sjednoceni,
hluboko v jeho rány ponořeni.
Je naší hlavou, my pak údy jsme.
To poselství nám nikdo nevezme.
488Jak jeho údy mít zásluhy smíme
o milost, pro níž spásu obdržíme.
Když pravými jsme údy Kristovy,
jsme vtaženi do přízně Otcovy.
489Když životem se Kristu podobáme,
v jednotě vzájemné tak setrváme.
Jednoho zbožnost všem zde prospívá,
jak zasloužila nám Krev Kristova.
490Tak láska k rodině nás povzbuzuje
vždy krotit nezřízené vášně svoje
a sahat po nejvyšší svatosti
v oběti síle, prosté radosti.
491Rodině pomáhám a s láskou sloužím,
když o vlastní se svatost vážně snažím.
Ta vábí k ní zrak Otcův radostný,
je jistotou též její ochrany.
492Má svatost základ je pro apoštolát,
horlivost vždycky bude rozněcovat.
Nezničitelným poutem svazku je,
to nás na celém světě spojuje.